Červen 2006

Testík..

28. června 2006 v 21:25 | Enny! =o) |  Citáty
Dalajlama řekl: Přečti si to a odpovědi Tě překvapí. Myšlení je jako padák, nejlépe funguje, když se otevře. Před tím, než začneš test dělat, si něco přej! Odpovídej na otázky, jak jdou po sobě.

Krása Ženy....

27. června 2006 v 19:06 | Enny! =o) |  Citáty
Malý chlapec sezeptal maminky:
"Proč pláčeš?"
"Protože jsem žena," odpověděla mu.
"Nerozumím!" odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla:
"A nikdy ani neporozumíš."
Později se chlapec zeptal svého otce:
"Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
"Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.

Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou.
Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se:
"Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??"
Bůh odpověděl:
"Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.
Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa,
ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí,
které častokrát zažije od svých dětí.
Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat,
i když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžovaní si.
Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy,
když ji její dítě hluboce zraní.
Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami
a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
Dal jsem ji MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnutí stát vedle něj bez výhrad.
A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její,
aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.
Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!

Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích očích, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.
Prosím, pošli to všem krásným ženám, které znáš.
Všechny si zaslouží naši lásku, za jejich trpělivost, sílu, moudrost, cit a vytrvalost.
Prosím, pošli to všem mužům, kteří ještě neví, proč ženy pláčou.
Možná je to právě kvůli nim!

Černý humor

25. června 2006 v 22:01 | Enny! =o) |  Ftípky
Synek velitele koncentracniho tabora si necha na nadvori u studny seradit nekolik veznu. Nakloni se nad studnu, chvili do ni zira a pak zavola jednoho vezne: "Postav se na kraj studny, predklon se a natahni levou ruku". Vezen to udela, klucina ho strci a vezen spadne do studny. Klucina se znovu nakloni nad studnu, chvili do ni zira a pak zavola dalsiho vezne: "Postav se na kraj studny, pokrc se v kolenou a odtahni pravou ruku od tela". Vezen to udela, klucina ho strci a vezen spadne do studny. Klucina se znovu nakloni nad studnu, chvili do ni zira a pak zavola dalsiho vezne: "Postav se na kraj studny, stuj vzprimene a zvedni obe ruce". Vezen to udela, klucina ho strci a vezen spadne do studny. Takhle to dela asi pul hodiny, nez se otevre okno spravni budovy. Z okna se vykloni jeho matka a vola: "Osvalde, nech uz toho tetrisu a pojd na obed!"

Jednotka ruských vojáku letí do Cecenska a velitel motivuje vojáky: "Chlapi, za kazdou cecenskou hlavu dostanete láhev vodky!" Letadlo pristane, rozrazí se dvere, vojáci se rozprchnou. Za nekolik minut se vrací a kazdý táhne nekolik hlav. Velitel je celý bledý a zpocený: "Kurva hoši, to bylo jen mezipristání v Kyjeve!!!
Manželský pár se byl potápět v zátoce San Franciska a žena se přitom ztratila. Zoufalý manžel se vrátil domů a oznámil celou věc policii. Druhý den ráno zazvoní zvonek a za dveřmi stojí dva polisté s vážným výrazem ve tváři. "Pan Walker? Máme informace o Vaší paní." - "Co se jí stalo?" - "Máme pro Vás tři zprávy. Jednu špatnou, jednu dobrou a jednu skvělou. Kterou chcete slyšet nejdřív?" - "Tu špatnou." - "Našli jsme Vaši paní utopenou v zátoce." - "Jaká je ta dobrá zpráva?" - "Když jsme ji vytáhli, měla na sobě dobré dva tucty krabů a dva kilové humry." - "No, a jaká může být ta skvělá zpráva?" Policista se usmál, mlsně se olízl a povídá: "Zítra ráno ji zase vytáhneme!"
Muž leží na smrtelné posteli, už si v duchu odpočítává zbývající čas, když tu ucítí lákavou vůni koblih. Sesbírá poslední síly, doplazí se do kuchyně a natáhne se po jedné koblize. V tom přiběhne manželka, plácne ho přes ruce a kříčí: "Necháš to, to je na pohřeb!"
Jdou dva staříci po silnici a najednou kolem nich projede na motorce bezhlavý muž.... Jdou dál a opět kolem nich projede bezhlavý chlap na motorce..... A když se to opakuje už po páté, ten jeden stařík říka tomu druhému: "Hele, Franto, nechceš si tu kosu dát na druhý rameno?"
"Volám kontrolní věž, tady Boeing 747 na trase Boston - New York, selhaly všechny motory, co máme proboha dělat, opakuji selhaly všechny motory u Boeingu 747 na trase Boston - New York, odpovězte !!!" "Tady kontrolní věž, nekřičte, uklidněte se, už si vás škrtám..."
Po důkladné zdravotní prohlídce a všelijakých vyšetřeních vysvětlil doktor svojí pacientce, že jí zůstává už jen necelý den života. Pani přide domů a říká manželovi: "Když je to tak, tak by jsem chtěla aby jsme se celou poslední noc divoko milovali." Manžel odpovídá: "Tobě se to lehko řekne když nemusíš ráno vstávat!"
Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu. Hospodský:
"Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?" Opilec: "Tak to si poslechni. Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka - prostě jako v nějakém filmu. Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem ji k sobě domů. A abych to zbytečně neprodlužoval: prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy. Hospodský: "To je fantastické. Tos teda měl štěstí.
A byla hezká?" Opilec: "To nevím. Hlavu jsem nenašel."
"Tak jsem nechal utratit svyho psa..." "Byl vzteklej ?" "No nadsenej z toho nebyl..."
Když umřu, tak chci umřít tak, jako děda... Tiše... Ve spánku...
A ne řvát... Jako pasažéři v jeho autobusu...
Ptá se paní učitelka dětí ve třídě, jestli nějaký jejich člen rodiny umřel v koncentračním táboře. Přihlásí se Pepíček a povídá: "Můj dědeček." Paní učitelka říká: "Pepíčku, a jak se to stalo?" "Spadl ze strážní věže..."
Zlatá rybka chce odjet na dovolenou a hledá někoho na záskok v plnění přání. Požádá krokodýla, který s tím souhlasí. Po týdnu se rybka vrátí, přijde za krokodýlem a ptá se ho: "Tak co krokodýle, nebylo to těžké." "Ne, nebylo." "Byl tu někdo." "ano včera jeden mladík." " A co chtěl?" "Přál jsi ho mít až na zem?" " Jak jsi to udělal." "Ale, ukous jsem mu obě nohy."
Je malomocný a koktavý v jedný cele ve vězení.
1. den malomocný vyhodí jeden prst z okna a koktavý povídá: "z z z z z" a mávne rukou...
2. den vyhodí malomocný další prst a koktavý opět povídá "Z z z z z " a mávne rukou
Když se to takhle pořád opakuje tak se koktavý konečně vymáčkne řiká: "z z z zdrháš??"
Jednou odpoledne jel chlápek ve své limuzíně na venkov, když zahlédl na kraji města u krajnice dva chlapy, kteří jedli trávu. Nařídil řidiči zastavit, stáhl okýnko a ptá se: "Hej, pánové, proč jíte tu trávu?" - "Nemáme peníze na jídlo." - "Tak pojeďte se mnou." - "Ale já mám ženu a dvě děti," povídá jeden. "To nevadí, vemte je sebou!" Druhý povídá: "Já mám ženu a šest dětí!" - "To nevadí, ty taky vezměte!" Tak se to všechno naskládalo do limuzíny a když vyrazili, jeden z těch dvou říká: "Pane, je to od vás moc hezké, že nás berete sebou. Takové dobrodiní!" - "Ale, vy tomu nerozumíte," povídá boháč, "na chatě jsem už dlouho nebyl a tráva je tam nejmíň metr vysoká!"
Římský císař říká gladiátorům:
Kdo vyhraje tento zápas ve vodním póle, dostane svododu.
Jeden z gladiátorů se ptá:
A jak se rozeznáme od soupeře?
Císař se uchechtne a povídá:
Jednoduse, krokodýlové budou mít bílé čepičky.
V zámeckém rybníce pere na valše mladá dívka prádlo, když v tom se znenadání utrhne ze skály nad rybníkem velký kus kamene a dívku úplně rozdrtí. Tuto scénu pozoruje zámecký pán a povídá hraběnce: "Ten vodní kámen je pěkný prevít, už mi takhle zlikvidoval tři pračky!"


Rčení starých upírů v latině

25. června 2006 v 21:55 | Enny! =o) |  Vampyrismus
Tento text obsahuje řadu rčení starých upírů v Latinském jazyce. Jazyce mudrců a učenců na Brujahově rodném světě. Ve světě ..nás temných
Starobylá Filosofie
Sine Pyramide nihil sumus-- Bez Pyramidy jsme ničím.
Vim Pyramidis in saxibus quadratis --Síla Pyramidy je v jednotlivých kamenech.
Pyramidis tenet sanguine, sed ratio quoque-- Pyramidu drží pohromadě jak krev tak rozum.
Hodie animi nostri, postridie orbis.-- Dnes naše duše, zítra celý svět.
Mors principium est --Smrt je teprve počátek.
Scientia non est potentia, quae prologum potentia solidum est.-- Vědění není moc, ale jen předehra k moci.
Facies quatro Pyramidis sunt: Velle, Noscere, Audere et Tacere. --Čtyři strany Pyramidy jsou: Přát si, Vědět, Odvážit se a Mlčet.
Ne invoces expellere non possis --Nevyzívej co nemůžeš zvládnout.
Sub Pyramidis umbra sumus --Stojíme ve stínu (ochraně) Pyramidy.
Nox praesidium nostri --Noc je naší ochranou.
Starobylá Slova
Noctuabundus --Stvoření noci, Noční poutník
Natus Cainum-- Dítě Kainovo
Sanguis-- Krev
Vitae-- Život (nebo Krev ve slovníku upírů).
Vis --Síla , energie
Cruor Prolitá --(stracená) Krev
Sanguis malus --Zlá Krev
Sanguinis vinculum-- Pouto Krve
Ultio sanguinus cujus --Pomsta Krve
Arcanum Arcanissimum --Tajemství všech tajemství
Starobylá Rčení
Frontis nulla fides --Nedůvěřuj vzhledu.
Bestiae sumus, ut non bestiae simus-- Jsme zvířaty, aby jsme se zvířaty nestali.
Scientia est potentia --Vědění je moc.
Exercitato Artem Parat ---Cvik tvoří dovednost.
Sunt pueri pueri, pueri puerilia tractant --Děti jsou děti a dělají dětské věci.
Labor improbus omnia vincit --Velká práce předčí vše.
Quid vesper ferat, incertum est --Co večer přinese je nejisté.
Non est discipulus super magistrum nec servus super dominum. --Učeň nepřesahuje svého učitele, stejně jako otrok nepřesahuje svého pána.
Mundus vult decipi, ergo decepiatur --Svět chce být obelháván, tak je obelháván.
Omne ignotum pro magnifico est --Vše neznámé vypadá úžasně.
Repetitio est mater studiorum --Opakování je matkou moudrosti.
Cavendi nulla est dimittenda occasio --Žádná chvíle k ostražitosti nesmí být přehlížena.
In re dubia melius est verbis edicti serviri --V nejistých chvílích je nejlepší řídit se rozkazy.
Pretium Scientiae. --Cena za moudrost.
Scientia ultima stat pretio ultime --Velká moudrost stojí velké oběti.
Carpe noctem!-- Zmocni se noci!
Fiat ignem. --Nechť je oheň.
Scribit, fiet ---Je tak jak je psáno.
Sanguis vitam est-- Krev je život.
Sanguis est vim --Krev je síla.
Vitae animum nobis est Krev je tvá duše.
Sanguis est ignem et aquam.-- Krev je oheň a voda.
Nomen est. --Res non est. Jméno je, věc není.
Nunc nox, mox lux --Teď je noc a náhle je den.

Obrazky upírů..

25. června 2006 v 21:48 | Enny! =o) |  Vampyrismus

Historie

25. června 2006 v 21:34 | Enny! =o) |  Vampyrismus
Vampirický cyklus a historie
Na začátku byl strach....
Co a jaké průvodní jevy vedly tehdejší lidi k tomu, aby někoho označili za upíra?
Mohly to být různé halucinace, těžké sny, zdánlivě mrtví, některé formy duševních chorob. Mohl to být i odlišný vzhled. Jiný byl například člověk s srostlým obočím, bez obočí, bez ochlupení v podpaží, nápadně zubatý, ten kdo se narodil se zuby, měl je dvěma řadami nebo mu čouhaly, ten, kdo měl neobyčejný tvar hlavy, velké drápy, pigmentové skvrny na kůži. Upíra pak prozrazovaly hlavně měkké, neztuhlé údy. Nevysvětlitelné nákazy hubící lidi i zvířata vedly mysl tehdejších lidí k této pověře. A stejně tak řada různých nesnází, s nimiž se člověk setkával, vyvolávala vznik a potřebu různých protivampyrických obranných prostředků. Vznikl jakýsi vampirický cyklus, jehož formy ve střední Evropě lze rozdělit do několika skupin:
ˇ Revenant - tím byl nazýván mrtvý, který podle lidových představ vycházel opětovně z hrobu. ˇ Vampýr nebo upír - nejrozšířenější forma. Jednalo se o mrtvého, který žvýká v hrobě své tělo, polyká části svého oděvu nebo prostěradla, do kterého byl zabalen. Způsoboval smrt nejprve příbuzných, později i vzdálenějších osob.
ˇ Mora - dusila a mořila lidi a zvířata ve spánku.
ˇ Vlkodlak - poslední typ vampyrického cyklu vznikl z představy, že lidé mají schopnost na sebe brát zvířecí podobu, v tomto případě vlka, a v ní škodit ostatním. Za moru a vlkodlaka byli považování někteří lidě už i za živa.
Ačkoli by se mohlo zdát, že mýtus upírství nemohl do dnešních dnů přežít, opak je pravdou. Obzvláště v zemi hraběte Drakuly - rumunské Transylvánii - je mezi některými vesničany strach z upírů zakořeněn a ještě dnes je tak veliký, že mnohdy rozpoutá davovou hysterii s tragickým koncem. Stalo se dokonce, že vystrašení vesničané povraždili rodinu, o jejíchž členech si mysleli, že jsou upíři. Nešlo vlastně o vraždu v pravém slova smyslu, ale o "likvidaci upírů" - dotyčným osobám prokláli srdce dřevěnými kůly, jak radí postup zahubení upíra.
HISTORIE
Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.
Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.
Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad strávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn.
O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodení na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým způsobem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty. Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty. Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svou zálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čili Napichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečný Drakula byl bytost krvelačná, s upírstvím zřejmě neměl nic společného. Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír. Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře na ostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů od Bukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej do ohýnka lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézají ostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou však stále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie je totiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než se kopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prý jen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného, který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané. Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny v nepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totiž byly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drakulovým znakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea, odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno, kam se vše podělo.

Znaky Upírství

25. června 2006 v 21:33 | Enny! =o) |  Vampyrismus
Znaky upírství
Typické upíří znaky jsou:
husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie.
Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. U nás je to třeba naleziště v Čelákovicích.
Kostry vypadaly následovně:

lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvoláchmuseli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. Nevyjímaje z výčtu slavného hraběte Drakulu, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech.

"Kníže Dracula"

25. června 2006 v 21:32 | Enny! =o) |  Vampyrismus
Vlad III. Tepes

(?1431-1476)
Vlad III. Tepes, (tepes znamená "nabodávač, narážeč"), též zvaný Vlad Dracula, vládce Vlašského knížectví v letech 1448, 1456-62 a znovu krátce v roce 1476, muž, jehož životní osudy inspirovaly spisovatele Brama Stokera k sepsání jeho románu "Dracula", přichází na svět někdy kolem 1431 v rodině vlašských velmožů.
Když je Vladovi přibližně sedmnáct let, prohlásí se poprvé knížetem - stává se tak poté, co za pomoci tureckých vojenských jednotek obsadí Tirgoviste. Vladova knížecí vláda ale nemá dlouhého trvání - ještě ve stejném roce, kdy se chápe moci, je nucen uprchnout ze země - dalších osm let pak žije většinou v Sedmihradsku a Moldavsku.
Obrat ve Vladově životě začíná v roce 1453, v době, kdy Turci obsazují Konstantinopol a stávají se tak pro balkánský poloostrov ještě větší hrozbou než doposud - pravoslavné Vlašské knížectví, rozkládající se na jihu dnešního Rumunska, pak musí odvádět poplatky jak katolickým Uhrům, tak Turkům: v této době je pak Vlad III. Tepes, jako muž schopný úspěšně čelit Turkům, znovunastolen (v roce 1456) za uherské pomoci na vlašský knížecí stolec.
V čele Vlašského knížectví Vlad III. Tepes vystupuje značně protiturecky, zároveň si ale udržuje odstup od uherských zemí - poté, co se jeho vztahy s Uhry rapidně zhorší (tedy vztahy s uherským králem Matyášem Korvínem), obrátí Vlad svoji pozornost na sedmihradské, tedy uherské, kupce, které dává s celými rodinami, včetně žen a dětí, narážet na dřevěné kůly.
Hned vzápětí vypoví Vlad poslušnost Turkům - odmítne odvádět dohodnutý roční tribut, tedy cosi jako "výpalné", deset tisíc dukátů a pět set chlapců: nato k němu pak Turci vyšlou vyjednavače, který má knížete vlákat do léčky a usmrtit ho - vyjednavačův úkol je ale předem lstí prozrazen a vyjednavač končí jako rodiny sedmihradských kupců - je nabodnut na dřevěný kůl...
Stejný osud pak potkává za Vladovy hrůzovlády tisíce a tisíce tureckých a bulharských zajatců imnoho Vladových poddaných. Vlad III. Tepes je v čele Vlašského knížectví zvrhlým násilníkem, krutě se chovajícím k zajatcům, sadistou, který s rozkoší mučí a vraždí tisíce zajatců bez ohledu na jejich věk či pohlaví...
Teprve když do Vlašského knížectví přitáhne turecký sultán Mehmed II. Dobyvatel, končí doba Vladovy krutovlády - Vlad prchá do Uher, kde pak stráví celých dvanáct let v domácích vězení, během této doby pak konvertuje ke katolicismu.
Na vlašský knížecí trůn se Vlad III. Tepes vrátí ještě jednou, a to v roce 1476 - jeho návrat souvisí s uherským protitureckým tažením. Jeho vláda je ale krátká, Vlad ještě v roce 1476 umírá - není přitom jisté, zda v boji nebo rukou vraha...

A dál..

25. června 2006 v 21:31 | Enny! =o) |  Vampyrismus
Vampirismus je fenomén, se kterým se lidstvo potýká již od nepaměti. V západní i východní okultistické literaruře existují zmínky, nikterak vzácné, o výskytu upírů, tj. "mrtvých, kteří sají krev živým". Tyto historky byly několikrát shrnuty (K. von Scherz: Magia posthumna, Olomouc 1706; A. Calmet: Gelehrte Verhandlung von denen sogenannten Vampire oder zurückkommenden Verstorbenen, Augsburg 1751; P. Štěpán: Kniha Nosferatu-vampírská bible, Jihlava 1998 (II. vydání-2003) a další. V období expresionismu vzniká rozsáhlá balerie.
Upír, či vampír, je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci. Dle různých pověstí a bájí je upír schopen na sebe brát zvířecí podobu a to nejčastěji podobu vlka a netopýra. Z těchto důvodů si lidé často pletou lykantropii (vlkodlactví) a vampirismus. Ve skutečnosti se jedná o dvě různé existence.

Pověsti o upírech jsou nejčastěji situovány do Transylvanie (Rumunsko), Maďarska, Moravy a Čech.
Vampirismus se rozděluje do tří základních skupin. První je již zmíněný, a asi nejznámější, fyzický vampirismus, dále pak psychický vampirismus a tou třetí je forma astrálního vampirismusmu.

Asi nejznámějším upírem všech dob byl kníže Vlad IV - Draconarius (1431-1476(?)), vládce Valašska a Transylvanie. Další velice známou postavou byl proslulý Bela Lugosi (1882-1956) jenž ztvárnil roli upíra ve filmu Dracula (1931). Lugosimu role Draculy velice přimkla k srdci. Jak moc, o tom jsou stále dohady. Nicméně počátkem osmdesátých let dvacátého století byl hrob Bely Lugosiho znovu otevřen a zalit betonem. Rakev nebyla vyzvednuta, ani otevřena. Vše proběhlo za asistence úředních orgánů a policie.
Dnešní moderní materialistický člověk pokládá vampirismus za báje a pověsti. Ale v tom je JEJICH síla!